Zachovat sám sebe stačí

24. ledna 2018 v 22:14 | Mikoláš Chromík |  Výstava myšlenek
V minulosti jsem měl pocit, že mám určité věci, které se mi v okolním světě nelíbí, změnit. Ten pocit byl podobný pocitu povinnosti a zároveň se zdálo, že podmiňoval můj vlastní význam. Měl jsem za to, že když budu mít toto úsilí tak to bude něco znamenat nejen pro mě, ale i pro onu společnost. Časem ale člověk přichází ta to, že mu to nepřináší nic než deprese kromě vzácného uznání. Je to iluze hrající na strunku důležitosti člověka samotného.

Až nyní si začínám uvědomovat, že se stáváme oběťmi zmatení. Skutečnost je totiž taková, že se snažíme vidět naši realitu takovou jaká by měla být, nebo si před ní zakrýváme oči a říkáme, že vše je v pořádku. Ten druhý případ je nám dobře znám, ale mluvím k těm, kteří jsou oním případem prvním (mezi ně patřím i já). Myslíme si, že když víme jak by to mělo být, je třeba bojovat vůči tomu, co tomu brání. Myslím si, že oba přístupy nelze nazvat zodpovědnými a tím méně důstojnými. Zodpovědné a důstojné je totiž vidět realitu okolo sebe takovou, jaká skutečně je a umět ji tak i přijmout.

Například vidím jaký úpadek nastal v naší Euro-americké vyspělé společnosti, základní příčinu vidím v tom, že se lidé vzájemě nerespektují, nechtějí nechat mluvit druhého, jen oni chtějí být slyšet a nabít tedy na významu. Copak mohu změnit lidi kteří neposlouchají? Jsme demokratickým světem a vzájemný respekt je podmínkou demokracie, nemáme jen právo mluvit, ale i povinnost naslouchat. Proto svět založený na demokracii upadne. Boj by jen tuto hluchotu zhoršil. Je to jako s dítětem, i když se vám něco nelíbí, něco co chce dítě udělat a vy mu to zakážete, stejně to udělá. Jako správný rodič je ale lepší být na blízku a pak ukázat, co může být lepší.

Co tedy mám dělat, pokud vůči tomu nelze bojovat? Být důstojný a přijmout takovou situaci, jaká skutečně je! Přijmout svou roli s ohledem na skutečnost. V tomto případě zachovat to dobré v sobě a pro další co budou mít zájem, a pro další svět, protože i ten se mění. Svět takový nebyl vždy a až se jednou probudí, bude nás potřebovat, jako svíčku k zapálení pochodně, ale světlo té svíčky se nesmí ztratit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ? ? | 25. ledna 2018 v 19:36 | Reagovat

nějak sem nepochopila, co si tím článkem chtěl říct...

že prostě se nemáme snažit změnit to, co změnit nelze ?

2 Mikoláš Chromík Mikoláš Chromík | 25. ledna 2018 v 21:41 | Reagovat

[1]: Také, ale především kvůli tomu, abychom to, co si myslíme, že je dobré zachovali v sobě a také tak jednali ve své společenské bublině ať se děje cokoliv .... protože pokud s něčím bojujeme, se s tím, s čím bojujeme také špiníme, a pak se chováme tak, jak bychom se chovat nechtěli a to, o co jsme chtěli na počátku bojovat, jsme sami ztratili

3 Mikoláš Chromík Mikoláš Chromík | 25. ledna 2018 v 21:46 | Reagovat

[1]: Tím pak člověk skutečně ubývá na důstojnosti a klesá

4 Jeife Jeife | E-mail | Web | 31. ledna 2018 v 23:14 | Reagovat

Clanek vypada zajimave - jeho prvnich par vet. Ale zaviram, odchazim, z barevne kombinace pisma a pozadi boli oci :(

5 Mikoláš Chromík Mikoláš Chromík | 1. února 2018 v 0:06 | Reagovat

[4]: Já zas nemám rád kombinaci černé na bílém :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama