Báseň - esence žití

Neděle v 9:31 | Mikoláš Chromík |  Výstava myšlenek
Umři! Protože ti už nic jiného nezbývá.
Protože už děláš vše jen dokola.
Umři! Protože tohle se po narození nedělá!
Protože ti ze strachu vznikla cela.
Umři! Protože už teď tvá mrtvola páchne z těla.

Hraješ roli která na tebe jen zbyla.
Jen forma, která tvou páteř do rakve ohnula.
Falešnou pýchou bráníš ji znova a znova.
Vyspíš se a zpátky do kola!

V otroctví s hebkými obroučami se schováváš.
S falešnou tváří hrdost vyřváváš.
Jako mrtvola o životě vylháváš.
S mrtvolami se životu vysmíváš.

Nejsi to ty, ale tvá mrtvola, kterou chtějí.
Živý bys byl pro ně nebezpečný.
Tolik nevyzpytatelný a nepředvídatelný.
Pravdu pod hedvábným strachem schovánají.

Mrtví patří mrtvým!
Pohřbi mrtvolu.
Vůli obětuj bolesti,
chaosu a ne nátěru.
V nečekaném objevuj radosti,
nepřipravéném příběhu
tvé vlastní velikosti.

Umři, protože nežiješ.
Nežiješ tím, že se jen napiješ.
Tím jen pravdu zakryješ.
Chválu otroctví sám sobě vylžeš.

Umři, protože to nejsi ty,
ale řetěz, který ti otrokář dal.
Nářky trávíš život, ignorujíc polibky reality.
Iluze spasitelů bičují tvůj žal,
Aby ses nároků na vlastní život vzdal.
Abys iluzi jako imitaci života přijal.

Duše roste z lásky,
láska bolestí ze sázky.
Vsazená kůže raší růže.
Trny říkají, že vonit jen může.
Volná může zabolet,
ale i v temnotě zavonět.

Ať bolí! Živý vsadím víc,
mrtvý svou kůži již strachu zaprodal.
Vůní zapomenul jsem sebe, nežádám nic,
Již není lákadel, kterým by spasitel žal bičoval.
již není řetězu, kterým by mě přikoval.
Jen žití příběhu, který nikdo nečekal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama