Když se duše vzepře

18. srpna 2018 v 14:50 | Mikoláš Chromík |  Výstava myšlenek
Někdy nastává chvíle, kdy ze sebe vypustíte spoustu věcí, které byste asi jinak neřekli a máte pocit, že to nejste vy. To co jste zvyklí považovat za "já", cítíte, že tam nehraje roli. Může to být celý řetězec událostí, ve kterých si připadáte, že jste něčím vedení, ale nevedete to vy. Jen se za sebou ohlížíte a říkáte si, jestli to bylo správné. Osobně jsem už došel k tomu poznání, že nemá smysl se cokoliv snažit vracet zpět, stalo se to, protože se to asi prostě tak mělo stát. Jinak se to stejně bude znovu opakovat.

Jde o to, uvědomit si, že my nemáme recept na to, jak má život vypadat. Rozum, či ego nám dávají ke všemu nějaké předpoklady a podmínky, které musíme plnit, jinak se vystavujeme nějakému druhu ohrožení, bolesti a tak dále. Jenomže je třeba si uvědomit, že rozum skutečně nemůže plánovat život, nikdo neví co se bude odehrávat v příštích vteřinách. Nejzajímavějším indikátorem je neustále pronášená věta "Já to nechápu!!!". Podle mě je tato věta projevem ega, které se nás snaží nacpat do určitých předpokladů i když se to zdá reálně nemožné! Hloupý expert, který si říká "Vždyť takhle je to správně!". Komu se to nezdá, je duše, je možné ji chvíli potlačovat, ale nakonec stejně je to ona, která zatáhne za záchranou brzdu a řekně ve svém pocitovém jazyce "Tak takhle by to dál nešlo!!!" a skrze vás začne prostupovat peklo na zem. Nemilosrdný hurikán, který bourá vše, co bránilo přirozené cestě života.

Duše už nemohla vydržet to, jak se ji snažíme vnutit nějakou roli, přetvářku, jen kvůli těm podmínkám a předpoklavům ega. Podstata duše je vždy taková, že chce být autentická a pokud není, projeví se agresí. Nejdříve vůči vám samotným, máte určitý práh bolesti, vydržíte to, ale jestli se situace nemění k lepšímu, pak bolest práh překročí a situaci převezmete do svých rukou. Ale jak říkám, vypadá to tak, že cítíte, že to nejste vy. My se totiž identifikujeme s egem, s jeho hloupými představami. Ego není nijak výjimečné a ani o to neusiluje, ty představy tu má každý a jsou v mnohém stejné, v tom co je úspěšný život. Ale duše? Nééé, to je španěl, který dokáže hluboce milovat právě pro určité zvláštnosti, ale je-li nucený do přetvářek, začnou lítat talíře po celém býváku. Existence duše totiž si nárokuje svůj jedinečný smysl, jeho naplňování. A pochlebování či ponižování vážně nesnese dlouho. A také nevzájemnost a nespolupráce, duši jednoduše vadí absence přirozené harmonie.

Pochybnosti o "vašem" a "nerozumném" jednání vám bude ego ještě nejakou dobu předkládat. Ale je třeba si uvědomit, že duše vlastně chce říci "ale no tak, nestůjme na místě a jděme v před!". Jo, kňourání si zakázat, to by bylo :-D ... Nechat duši ať nás vede tam, kde budeme náležitě ocenění, resp. její autentická povaha. To je podstata.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama