Nevědomí a energie

Pátek v 16:39 | Mikoláš Chromík |  Výstava myšlenek
Cítím se jako bych objevil vrcholek neexistující hory. A proto byl nejvyšší. Ale nejdřív jsem musel sejít do hloubky, kterou také nikdo nezná, až na okraj možností. Vždycky za vší temnotou stojí velká radost, jen se nesmí člověk bát do ní vstoupit. Bojí-li se člověk vstoupit do té nejtemnější chodby, zákoutí svého životního labyrintu, bojí se vstoupit do štěstí, jen to neví. To je nevědomí a takové temné uličky jsou všude. Neuvědomujeme si tedy své cesty ke spokojenosti. Za temnotou, za strachem se skrývá pravda, kterou jsem neviděl a která mě teď těší.

Směřuji k tomu, abych poznal, že vše svými kořeny prorůstá do sebe a chce prorůst, protože bez toho umírá. Když něco člověka štve, chce se oddělit, myslí si, že se přestane trápit, když vysekne své kořeny a bude se hledat v novém světě, který se má nějak zjevit. Ale ono to nelze, takhle to prostě nefunguje, začnou se scvrkávat a vysychat žíly, tělem přestává téci život. Není možné nic, postupně se začínají objevovat agónie, není možné spát, není možné nic, co vás dříve činilo spokojenými.

Kořeny jsou stejně důležité jako lísky co se pasou na poryvech větru k výšinám snů. Utrpením i radostí tyto kořeny prorůstají a jste-li si vědomí této podstaty a chováte se k ní se zájmem, vaše žíly se opět roztáhnou a nasají do sebe přívalově energii života. Zažil jsem to před pár dny. Mojí chybou bylo, že jsem něco vytěsňoval z celku. Jen v celku je život, mimo něj je smrt, snažit se mít kořeny bytí, mimo celek, znamená jistou smrt. Nebojte se bolesti, ta ukazuje na to, že něco neznáte, něco vám uniká. Je tam nová energie, kterou jste nechávali ladem nevyužívanou. Stačí jen mít zájem.

Vše si žádá váš zájem. Samotné žití si žádá zájem, i ty chceš žít! A pokud to nechápeš, přeji ti, aby se tvá bolest prohloubila a začal si řvát na kolenou a koukej, jestli si tě někdo všimne. Tak jsem to pochopil já. Není nic horšího, než malá bolest, při které si můžeš ještě říct, že to je normální, není nic horšího, protože nevíš, odkud taková bolest přichází. Mění se v podlouhlý ponurý sen, který zaměňuješ za denní realitu. Jsem si toho vědom, a proto mi nezbylo, než tu bolest prohloubit.

Je nádherné, když takto člověk objeví kus svého nevědomí a zjistí, že jeho trápení bylo prostě způsobené špatným pohledem, že se prostě jen spletl! Ať už vypadá zájem sebesměšněji, nikdy není špatný. Živý zájem, s uvědoměním, že je vážně málo věcí, které o světě vím, je třeba vždy. A jestli něco po vás žádá, abyste s tím prošli peklem, tak to udělejte, protože toto si lidé pamatují, tak kořeny prorůstají. Udělejte to, protože přežijete všechno, jen ne jejich oddělení. Tak se z života skutečně stává něco víc.

Pochopíte tak také, že ostatní potřebují váš zájem úplně stejně jako vy jejich. Tady to začíná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama