Odpuštění

19. srpna 2018 v 12:18 | Mikoláš Chromík |  Výstava myšlenek
Každý by měl dostat šanci k poznání toho, co ho činí někým jiným. Láskou je nechat být vše tak, aby k tomuto poznání došlo. Lidé by neměli dostávat vyhubováváno, člověka to štve samotného, že nedokáže být něčím větším, než obětí okolních událostí. Co z nás činí ty, kteří žijí průměrný život otroka dokonce i pro rozmar posměváčků, kterým se vůbec nemusíme zpovídat?

To je smutné a smutnější je to, že to nevidíme sami na sobě a důsledky tohoto sebedestruktivního chování odsuzujeme na druhém. Sám za sebe si přeji, abych už neodsuzoval, ale nechával být, nemohu poradit, nemohu říci člověku, jak má co udělat lépe, musí si tím projít sám. Jen to je ta cesta, poznat že vlastní utrpení nezávisí na chování druhých, ale že je to něco ve mě, co mi brání překročit určitý práh. Protože až nikdo okolo vás nebude, zjístíte že náprava chyb druhých nemá pro vás samotné vůbec ten účinek, který jste čekali. Že člověk, nenaučí-li se rybařit, bude mít pořád hlad, stejně tak jako člověk, který bude stále naštvaný, protože stále nepřišel na to, jak dané situaci odolat.

Musel jsem do osamocení, protože jsem poznal, že vážně pomoci nemohu. Musím nechat člověka aby poznal, jinak nepozná a bude se odehrávat stále to samé. Až v ten moment jsem to vzdal a pochopil, že lidé potřebují skutečnou příležitost vidět svou realitu bez pomoci takovou, jaká je. Je to láska, protože bez této příležitosti ztrácíme možnost naplnění svého života poučením, které vede k míru, harmonii. Je to těžké, ale být možností, která někomu nechtě bere život s ideou pomoci je ještě těžší. Je dobré si to co nejdříve uvědomit a nechat lidi vyrůstat. To je život. Musíme poznat co se nás týká a co ne. Naučit se naslouchat vnitřnímu hlasu, který nás vede dál, poznat to co tímto hlasem není a ustoupit od toho. Lidé musí poznat ten vnitřní, jeho podstatnost. Koukáním na jiné lidi, či do knih a internetu ho neobjeví. Je to jen neustálá závislost, protože jsme otroci situací.

Žít znamená pochopit, že něco vede život líp, než sám můžeš chtít. Chceš-li to poznat, dej tu možnost druhým. Naštve to, ale podstatné je pochopit, že my nejsme ty pasti, do kterých jsme se chytili. Ty už tady byly na nás narafičené a chtějí abychom zapoměli kdo skutečně jsme! Uvnitř nás je nádhera a my ji musíme hledat, my jsme ta nádhera. Přeji si abychom to poznali, že nejsme těmi situacemi, které nás otročí. Proto ti odpouštím, protože stále vidím tu nádheru, protože právě tato nádhera je trápena a nemůže se rozvinout. Myšlenkami a postoji, které nejsou naše, potřebujeme prohlédnout, že nejsou naše. Jsou to cizí entity co tě vězní, nemohu se na to zlobit. Už ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama